Napište nám!

Právní postavení sportovce

Sportovcem může být úplně každý, někteří musí splnit určité podmínky pro členství v určitém klubu/týmu (spolku) či sportovní organizaci/svazu zastřešující daný sport. Mezi právy a povinnostmi sportovců jsou však takové rozdíly, že je potřeba si je rozdělit do úrovní jejich činnosti.

Od právního postavení sportovce se totiž odvíjí soubor jeho práv a povinností. Ty jsou v jednotlivých úrovních odlišné podle toho, pod jaký předpis (zákon) právní postavení sportovce spadá. Proto je dobré si představit základní rozdělení:

  • Rekreační sportovec nikde není registrován, sportovní činnost vykonává jako volnočasovou aktivitu

  • Rekreační sportovec s uzavřeným členstvím ve spolku/komerčních sportovních centrech/ který není součástí sportovního svazu

  • Registrovaní sportovci připravující se na aktivní sportovní činnost – soutěže

Sportovci se dále dělí mezi amatérské a profesionální. Toto dělení není zcela pevné, např. FAČR rozděluje své členy (hráče) dokonce na neprofesionální hráče, poloprofesionální hráče a profesionální hráče. Hlavními rozlišovacími kritérii jsou hlavně čas věnovaný sportovní činnosti, omezení v jiných činnostech a poskytovaná odměna.


Jak rozeznat profesionálního a amatérského sportovce?

Jelikož názory na tuto otázku nejsou jednoznačné, představíme Vám obecně ten nerozšířenější. Profesionální sportovec je fyzická osoba, která provozuje sport úplatně jako svou hlavní výdělečnou činnost, a která na základě smlouvyklubem nemůže poskytovat své sportovní služby jinému klubu. V takovém případě lze fungovat buď jako podnikatel (OSVČ) či zaměstnanec podle Zákoníku práce.

Dále, pokud se jedná o registrované sportovce, tedy sportovce s platným členstvím v klubu či sportovním svazu, je třeba rozlišovat mezi zletilým a nezletilým. Nezletilí sportovci požívají vyšší ochrany, proto je u všech zásadních úkonů potřeba souhlasu rodičů, např. za nezletilé sportovce musí přihlášku o členství vyplnit vždy jejich zákonný zástupce

Důležitá je určitě informace, že vždy stačí k zastupování nezletilého sportovce pouze souhlas jednoho zákonného zástupce. Z tohoto důvodu má zákonný zástupce dítěte (aspoň 1) vždy povinnost účastnit se tzv. informativní schůzky, kde se probírají jednotlivé náležitosti sportovního odvětví - pravidla, předpisy, dále představení provozovatele, tréninkový plán, informace o zázemí, termín úhrady členský příspěvků apod.

Může ale dítě profesionálně sportovat?

Určitě, Občanský zákoník v §34 stanoví výjimku ze zákazu závislé práce dětí mladších 15 let /nezletilých s neukončenou povinnou školní docházkou. Jde-li tedy o výkon sportovní činnosti dětí, je povolen, pokud souhlasí zákonný zástupce a taková činnost se nesmí příčit dobrým mravům nebo obcházet zákon, jinak by bylo takové právní jednání (smlouva) neplatné

Členství

Registrace do sportovního klubu vzniká obvykle na základě podání vyplněné přihlášky o členství, jiných dokumentů a zaplacení zápisného poplatku. Samotný vznik členství v klubu, které je vždy dobrovolné, pak záleží na pravidlech daného klubu (např. přijetí registrace orgánem spolku), které jsou zpravidla vyjádřeny ve stanovách spolku nebo v jeho vnitřních předpisech. Vznikem členství se sportovec zavazuje tyto pravidla spolku dodržovat. Příkladem takové povinnosti je dodržování vnitřních předpisů klubu - řádné a včasné hrazení členských příspěvků, nebo třeba povinnost podstoupit preventivní sportovní lékařskou prohlídku u institutu tělovýchovného lékařství (bývá v některých sportech povinná).

Důležitým rysem sportovních klubů účastnících se soutěží je tzv. pyramidová struktura sportovních odvětví. Na vrcholu této struktury stojí mezinárodní sportovní federace (UEFA, AIBA) které sjednocují jednotlivé národní sportovní svazy daného sportovního odvětví (fotbal, box) na základě členství (FAČR je člen v UEFA, ČBA je člen v AIBA).

Mezinárodní federace zároveň udávají základní pravidla fungování soutěží, pravidla hry, vznik a zánik členství nebo třeba řešení sporů v rámci federace, které zavazují národní sportovní svazy k jejich dodržování a vymáhání na národní úrovni – proto tato pravidla zprostředkovaně působí i na jednotlivé členy sportovních klubů – sportovce, jelikož sportovní kluby jsou členy národních sport. svazů.

Zároveň si jak národní svazy, tak jednotlivé kluby mohou určité otázky, které neodporují pravidlům nadřazené sportovní organizace, upravit dle svého uvážení. Vznikem členství ve sportovním klubu se tedy stává sportovec zároveň členem národního sportovního svazu i mezinárodní federace.

Z členství neplynou pouze povinnosti, ale také práva. Mezi taková práva patří nárok na využívání sportoviště a jeho příslušenství (sprchy, zázemí apod.), právo účastnit se soutěží a akcí pořádané klubem/svazem, nebo třeba možnost uplatňovat své názory a návrhy orgánům spolku/svazu/federace.


Smlouva profesionálního sportovce

Činnost profesionálních sportovců není v ČR pevně upravena. Každá taková smlouva tedy může být sjednána přímo na míru nejen danému sportu, ale podle individuálních požadavků klubu a samotného sportovce.

Jednotlivé typy smluv mají svá specifika, které se nemusí hodit na každý případ, proto vám přinášíme souhrn základních poznatků, které vám mohou při uzavírání profesionálních sportovních smluv pomoci.

Jak již zmíněno výše, v ČR chybí speciální úprava profi sportovních smluv. Místo toho se používají jednotlivá ustanovení Občanského zákoníku (OZ) a Zákoníku práce (Zp). Právní předpisy však nejsou jedinými pravidly, které mají vliv na obsah smlouvy. Také předpisy soukromoprávních sportovních federací (např. FAČR) ovlivňují smluvní obsah.

Smlouvu spolu uzavírají sportovec a sportovní subjekt – klub/tým, pro který bude sportovec vykonávat činnost. Hlavními povinnostmi sportovce jsou poskytování herních, fyzických a taktických schopností a času k přípravě a soutěži. Naopak primární povinností klubu je poskytnutí odměny a zajištění podmínek pro sportovní činnost sportovce.

Inominátní x pracovní smlouva

V převážné většině případů jsou profesionální smlouvy uzavírány jako smlouvy tzv. inominátní.  Jejich výhodou je poměrně široká variabilita s tím, že se na její obsah povinně nevztahují pravidla Zp, čemuž tak je u smluv pracovních. Obsahem pracovněprávní profi sportovní činnosti je tedy závislá práce, kterou lze vykonávat pouze v základním pracovněprávním vztahu.

Profesionální sportovní smlouva Inominátní

Profesionální sportovec do tohoto vztahu vstupuje jako podnikatel – OSVČ. V tomto typu smlouvy si strany mohou svá vzájemná práva a povinnosti upravit sami dle své vůle. Omezení představují základní zásady smluvního práva OZ a pravidla zastřešující sportovní federace.

Kromě výše zmíněných primárních povinností může obsahovat např. účast na tréninku, udržování fyz. kondice, dbaní pokynů trenéra, doložka mlčenlivosti či souhlas sportovce s využitím jeho podobizny (pořízení fotky/záznamu apod.).

Zároveň bývají upraveny i zákazy pod pohrůžkou smluvní pokuty, nejčastějšími jsou zákaz užívání dopingu, sázení, provozování jiné výdělečné činnosti bez souhlasu klubu.

Zároveň je z podstaty postavení sportovce jako podnikatele nejistá povaha jeho odměny. Jelikož není zaměstnancem klubu, neplatí na něj ustanovení Zp o pracovním úrazu. Zraní-li se tedy sportovec podnikatel, může mu být odměna krácena, a dokonce i odepřena. Nejistotu této varianty aspoň částečně vyvažuje možnost komerčního pojištění, která v případě zranění část ztracených příjmů hradí. V neposlední řadě je třeba zmínit skutečnost, že sportovec musí plnit povinnost, jako každá OSVČ.

Profesionální smlouva pracovní

Mimo ČR tento typ sportovních smluv převažuje. V tomto vztahu vystupuje sportovec jako zaměstnanec daného sportovního klubu/týmu. Tento typ smlouvy není u nás tak častý a řídí se ustanoveními Zp, přestože některé pracovněprávní normy jsou na sportovní prostředí buď stěží aplikovatelné nebo nejsou aplikovatelné vůbec.

 Upraven je již samotný pracovní pohovor, který by neměl být diskriminační a měl by se vyhnout přílišnému zásahu do soukromí sportovce. Problematické se jeví i sjednání pracovní doby či otázka výpovědi, jen těžko si lze představit, že by sportovec podal jednostrannou výpověď, jak to umožňuje Zp (byl by pak sportovcem bez angažmá – zadarmo, přestože původní klub vynaložil fin. prostředky za výchovu/koupi sportovce).

Nelze využít ani veškeré aspekty pracovní doby (přesčasy, prac. pohotovost), tu je totiž u sportovce složité definovat, či uzavření smlouvy na dobu určitou. Na druhou stranu má zaměstnanec na rozdíl od sportovce podnikatele výhodu v jisté odměně v době zranění, kterou mu zajišťuje Zpr, a také v tom, že daň za něj odvádí zaměstnavatel.

Nedokonalosti v pracovněprávní úpravě se snaží výkladem zmírnit soudy v rámci svého rozhodování tak, aby odpovídaly co nejvíc realitě.