Smlouva profesionálního sportovce

Martin Krejčí

Činnost profesionálních sportovců není v ČR pevně upravena. Každá taková smlouva tedy může být sjednána přímo na míru nejen danému sportu, ale podle individuálních požadavků klubu a samotného sportovce.

Jednotlivé typy smluv mají svá specifika, které se nemusí hodit na každý případ, proto vám přinášíme souhrn základních poznatků, které vám mohou při uzavírání profesionálních sportovních smluv pomoci.

Jak již zmíněno výše, v ČR chybí speciální úprava profi sportovních smluv. Místo toho se používají jednotlivá ustanovení Občanského zákoníku (OZ) a Zákoníku práce (Zp). Právní předpisy však nejsou jedinými pravidly, které mají vliv na obsah smlouvy. Také předpisy soukromoprávních sportovních federací (např. FAČR) ovlivňují smluvní obsah.

Smlouvu spolu uzavírají sportovec a sportovní subjekt – klub/tým, pro který bude sportovec vykonávat činnost. Hlavními povinnostmi sportovce jsou poskytování herních, fyzických a taktických schopností a času k přípravě a soutěži. Naopak primární povinností klubu je poskytnutí odměny a zajištění podmínek pro sportovní činnost sportovce.

Inominátní x pracovní smlouva

V převážné většině případů jsou profesionální smlouvy uzavírány jako smlouvy tzv. inominátní.  Jejich výhodou je poměrně široká variabilita s tím, že se na její obsah povinně nevztahují pravidla Zp, čemuž tak je u smluv pracovních. Obsahem pracovněprávní profi sportovní činnosti je tedy závislá práce, kterou lze vykonávat pouze v základním pracovněprávním vztahu.

Profesionální sportovní smlouva Inominátní

Profesionální sportovec do tohoto vztahu vstupuje jako podnikatel – OSVČ. V tomto typu smlouvy si strany mohou svá vzájemná práva a povinnosti upravit sami dle své vůle. Omezení představují základní zásady smluvního práva OZ a pravidla zastřešující sportovní federace.

Kromě výše zmíněných primárních povinností může obsahovat např. účast na tréninku, udržování fyz. kondice, dbaní pokynů trenéra, doložka mlčenlivosti či souhlas sportovce s využitím jeho podobizny (pořízení fotky/záznamu apod.).

Zároveň bývají upraveny i zákazy pod pohrůžkou smluvní pokuty, nejčastějšími jsou zákaz užívání dopingu, sázení, provozování jiné výdělečné činnosti bez souhlasu klubu.

Zároveň je z podstaty postavení sportovce jako podnikatele nejistá povaha jeho odměny. Jelikož není zaměstnancem klubu, neplatí na něj ustanovení Zp o pracovním úrazu. Zraní-li se tedy sportovec podnikatel, může mu být odměna krácena, a dokonce i odepřena. Nejistotu této varianty aspoň částečně vyvažuje možnost komerčního pojištění, která v případě zranění část ztracených příjmů hradí. V neposlední řadě je třeba zmínit skutečnost, že sportovec musí plnit povinnost, jako každá OSVČ.

Profesionální smlouva pracovní

Mimo ČR tento typ sportovních smluv převažuje. V tomto vztahu vystupuje sportovec jako zaměstnanec daného sportovního klubu/týmu. Tento typ smlouvy není u nás tak častý a řídí se ustanoveními Zp, přestože některé pracovněprávní normy jsou na sportovní prostředí buď stěží aplikovatelné nebo nejsou aplikovatelné vůbec.

 Upraven je již samotný pracovní pohovor, který by neměl být diskriminační a měl by se vyhnout přílišnému zásahu do soukromí sportovce. Problematické se jeví i sjednání pracovní doby či otázka výpovědi, jen těžko si lze představit, že by sportovec podal jednostrannou výpověď, jak to umožňuje Zp (byl by pak sportovcem bez angažmá – zadarmo, přestože původní klub vynaložil fin. prostředky za výchovu/koupi sportovce).

Nelze využít ani veškeré aspekty pracovní doby (přesčasy, prac. pohotovost), tu je totiž u sportovce složité definovat, či uzavření smlouvy na dobu určitou. Na druhou stranu má zaměstnanec na rozdíl od sportovce podnikatele výhodu v jisté odměně v době zranění, kterou mu zajišťuje Zpr, a také v tom, že daň za něj odvádí zaměstnavatel.

Nedokonalosti v pracovněprávní úpravě se snaží výkladem zmírnit soudy v rámci svého rozhodování tak, aby odpovídaly co nejvíc realitě.